i-kalendárium

Den, kdy člověk poprvé spatřil Zemi a Měsíc pohromady

Den, kdy lidé začali jezdit auty

Povídáme si s devadesátiletou zpěváckou legendou Standou Procházkou

Rozhovor s "posledním mužem na Měsíci", americkým astronautem E. A. Cernanem

Letos v červenci uplyne už 41 let od chvíle, kdy v sobotu 20. 7. 1969 ve 21:17:41 našeho času přistál lunární modul Eagle v Mare Tranquillitatis (Moře klidu) na Měsíci. Pak Neil Armstrong vyšel úzkým otvorem na schůdky připevněné na jedné z nohou modulu. V neděli 21. 7. 1969 ve 2:56:21 našeho času se v přímém televizním přenosu jako první člověk dotkl měsíčního povrchu se slovy: „Je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo." Do lidské historie se ovšem trvale zapsal i zatím poslední z dvanácti pozemšťanů, kteří bájnou Lunu navštívili - Eugene Andrew Cernan.

Václav Frydecký se narodil 8. září 1931 v Olomouci, kde také později vychodil obecnou a měšťanskou školu. Po absolvování jedné třídy gymnázia vstoupil do učení k olomouckému řezbáři J. Kubečkovi.

Olbram Zoubek (* 21. dubna 1926, Praha), český sochař. Výrazným způsobem se zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky.

Zatímco dubnové kalendárium bylo k výročím umělců macešské, květnové to vynahrazuje. Nebylo snadné si vybrat. Medailon by si jistě zasloužil legendární herec slavné staré gardy Národního divadla Jindřich Mošna, právě tak jako první český moderní krajinář Antonín Chittussi nebo básník a vynikající překladatel francouzské poezie Jindřich Hořejší. Určitě i někteří z dalších pětadvaceti českých či zahraničních umělců, kteří se do kalendária vešli. Moje volba padla nakonec na osobnost, které se dostávalo za života právem mnoha poct a na kterou současná doba zapomíná. Ale takový už je svět. Tou osobností je český hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster.

Dnes jsme, vzhledem k námětu, změnili název rubriky na Osobnost komentuje

Když jsem si prohlížel dubnové kalendárium 2010, něco se mi na něm nezdálo. Záhy jsem na to přišel. Především mě udivil nepoměr ve skladbě uváděných výročí. Z dvaatřiceti se týká devatenáct politiků a politických událostí (60%). Pět připomíná historii kosmonautiky (16%) a stejný počet připadl umění, respektive umělcům. To se mi zdá přece jen málo. Vědu zastupuje jen jediné výročí a otevření pražského Paláce kultury ve mně vzbuzuje z více důvodů rozpaky. Zbývajícímu jubileu věnuji pozornost následně.