i-kalendárium

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., je světově uznávanou kapacitou v oboru Dětské onkologie, kterou v Československu zakládal. Zároveň je velkým ctitelem a obdivovatel umění. Nesčetněkrát zahajoval výstavy, koncerty a další kulturní akce, při kterých svým osobitým a skvělým literárním stylem vlídně pohovořil o díle či umělci.

Redakce ExPressu si pokládá za čest, že se pan profesor ujal rubriky Osobnost o osobnosti.

Byl jsem vyzván, abych doplnil březnové kalendárium všemožných výročí v měsíčníku ExPress krátkou statí k jednomu z nich. Vybrat z třiapadesáti nabídnutých, zvláště když musí být rozhodnutí okamžité a článek hotový doslova přes noc, nebylo snadné. O medicíně a zvláště o nádorových onemocněních jsem napsal tisíce stran a tak mě to táhlo spíše k mému milovanému umění, ale k tomu bych potřeboval přece jen více času. Proto nakonec zvítězilo téma medicínské, uvedené v kalendáriu větou: „Americký prezident Ronald Reagan byl zraněn ve Washingtonu při pokusu o atentát.“ On to nebyl pokus, ale skutečný atentát s vážnými důsledky, byť, bohudíky, s nedosažením cíle. Připomínka výročí atentátu na prezidenta Reagana byla pro mne podnětem informovat čtenáře o jeho dalších zdravotních problémech, kterým dokázal neobyčejně statečně čelit.

Ronald Wilson Reagan (* 6. 2. 1911; + 5. 6. 2004) byl po dvě volební období republikánským prezidentem USA (1981-1988). Jako každý nový americký prezident byl před nástupem do Bílého domu důkladně vyšetřen a shledán zdravým. Během působení v úřadu a po jeho ukončení musel však čelit několika závažným onemocněním. Vážně nemocná byla v té době i jeho manželka. Jejich postoje ke zdravotním problémům byly příkladné. Prezidentův příběh stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.

Už tři měsíce po nástupu do úřadu (30. 3. 1981) utrpěl prezident při pokusu o úkladnou vraždu průstřel levé plíce s masivním krvácením do pohrudniční dutiny. Střela poranila cévu v blízkosti plícnice, jedné z hlavních hrudních cév. Operující chirurgové ji podvázali a prezident se z těžkého, život ohrožujícího poranění brzy zotavil. 19. října 1981 rozpoznali lékaři při rentgenovém vyšetření prezidentova tlustého střeva na něm výchlipky (divertikula), které nevyžadovaly vyšetření.

Ovšem 18. května 1984 zjistili lékaři při endoskopickém vyšetření (endoskopie je diagnostická metoda používající přístroj se světelným zdrojem k vyšetření tělních dutin a dutých orgánů) čtyřmilimetrové ložisko, které odstranili. Patolog popsal zánětlivě změněný vazivový polyp. Při běžném kontrolním vyšetření, prováděném v březnu 1985, nalezl vyšetřující lékař další polyp. Při podrobnějším vyšetření v počátku července téhož roku byl však už nález varující. Ve slepém konci pravé části tlustého střeva (tračníku) bylo evidentní nádorové ložisko s klkovitým povrchem a zvředovatělým centrem. Mikroskopické vyšetření odebraného vzorku jednoznačně prokázalo zhoubný nádor - karcinom.

Prezident se po sdělení nálezu okamžitě rozhodl. Protože střevo bylo před zmíněným vyšetřením dokonale připraveno, domluvil se s lékaři, že se operace uskuteční hned následující den. 12. července 1985 odstranili chirurgové Oller, Hutton, Smith a Ghos celou pravou polovinu tlustého střeva a napojili konečnou část tenkého střeva na levou část tračníku. Operace trvala tři hodiny a sedmý pooperační den se prezident vrátil domů. Tělesné aktivity zvyšoval den po dni příštích šest týdnů. Během následujících let mu kontrolující lékař odstranil ještě několik malých střevních polypů, vesměs nezhoubných.

Další zdravotní problém prezidenta Reagana vznikl v červenci 1986. Objevila se krev v moči. Příčinou bylo uzlovité zbytnění prostaty se zánětlivou reakcí. Stav nebyl akutní a tak se prezident podrobil operaci až 5. ledna 1987. Provedli ji Dr. Utz a Dr. Beahrs. Nádorové změny v prostatě nebyly a prezident byl už 8. ledna zpátky v Bílém domě. Po dvou dnech absolvoval pravidelnou rozhlasovou relaci a 20. ledna, dva týdny po operaci, pronesl Poselství o stavu Unie stylem, který se nelišil od zvyklého.

Prezident Reagan byl po celý život zaníceným jezdcem na koni. Krátce poté, co opustil svůj úřad, 4. července 1989 spadl z koně a při pádu narazil hlavou na skálu. Pro určité přetrvávající obtíže byl vyšetřen a 8. září téhož roku mu neurochirurgové Sundt jr. a Ebersold vypustili krevní výron, který se nahromadil nad přední částí pravé mozkové polokoule pod tvrdou plenou (tzv. subdurální hematom). Z nemocniční péče propustili pacienta 15. září.

Během období svého prezidentského úřadu se ovšem podrobil prezident Reagan ještě několika menším operacím: operaci zbytnění šlachového pouzdra ohýbače prstu na levém prsteníku a třikrát operaci karcinomu na kůži nosu (histologicky sice zhoubného, ale klinicky příznivého typu).

Ovšem aby všem trampotám jedince tak exponovaného nebyl konec, onemocněla v období pobytu manželů Reaganových v Bílém domě vážnou chorobou i prezidentova manželka. Na jejím zdraví a dobré pohodě velice závisela i pohoda prezidenta.  6. října 1987 zjistil lékař při běžném ročním vyšetření asi centimetrové zduření v jejím levém prsu. Po dokonalém vysvětlení a nabídce několika možných postupů, se paní Reaganová i prezident Reagan rozhodli okamžitě. Bude-li mikroskopický nález při vyšetření během operace pozitivní, operovat radikálně. A tak 17. října, když se nález potvrdil, odstranili doktoři McHarth, Beahrs, Beart a Hutton prs s nádorem a dolní skupinou podpažních mízních uzlin. Všechno dobře dopadlo. Také paní Reaganové odstranili chirurgové kožní karcinom horního rtu v roce 1982 a stejný nádor, lokalizovaný v rýze mezi nosem a rtem, roku 1990.

Prezident Reagan překonal všechny nelehké zdravotní problémy statečně a v příkladné úrovni. Bez váhání se podrobil doporučené léčbě a stonal s vůlí se uzdravit. I po odchodu z prezidentského úřadu byl respektovanou a milovanou osobností. Zvali ho k četným přednáškám a naslouchali mu. Až posléze předstoupil před svůj národ, před své milované Američany, aby jim oznámil, že mu lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu (degenerativní onemocnění mozku provázené mj. poruchami paměti) a aby se s nimi rozloučil.

Manželé Reaganovi tím co prodělali, jak se ke svým chorobám dokázali postavit, jak neotáleli znát pravdu a podrobit se doporučené léčbě, mohou být příkladem dokazujícím, jak je třeba se postavit ke složitým životním situacím a překonat je.

Autor: Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
Zdroj: ExPress, březen 2010